Autor: MedaBeda ++++
Datum: 19. 04. 2026 22:07:39
Dejvické divadlo a ČRo Plus uvádí debatu z cyklu ctnosti a neřesti manipulace. Chováme se v běžném životě jako herci na jevišti? Nakolik jsme svázáni společenskými konvencemi a očekáváním okolí? Jakou moc mají gesta, rituály, fráze? Co ovlivňuje utváření identity každého z nás a jaký vliv na formování společenských rolí mají algoritmy?
před 53 minutami
Ctnosti a neřesti. Posloucháte záznam z veřejné debaty, která vznikla díky spolupráci ČRo Plus a Dejvického divadla.
před 53 minutami
Hosty dnešní debaty o manipulaci jsou herečka Klára Melíšková, která účinkuje ve hře služebnictvo. Ahoj, Kláro.
před 53 minutami
Lenka Vochocová z institutu komunikačních studií a žurnalistiky na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Dobrý večer, Lenko.
před 53 minutami
A profesor Jiří Horáček, psychiatr, psychoterapeut, přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie a ředitel Národního ústavu duševního zdraví. Dobrý večer, Jiří.
před 53 minutami
Ještě. Na úvod vysvětlím spojení s divadelní hrou služebnictvo ČRo Plus se volně inspiruje námětem této nové autorské inscenace režiséra ven a ona, která měla premiéru v prostorách kulturní stanice galaxie, což je dočasné působiště Dejvického divadla. A my dnes natáčíme za účasti publika v kavárně Dejvického divadla. První otázka je taková celkem jednoduchá. Začnu Jiřím, kterého jsem poprosila, jestli ho nemusím oslovovat pane profesore, aby k nám zapadl. Co vás, co vás napadá při slově manipulace? Asociace, příběh, poučení, cokoliv.
před 52 minutami
No, za prvé, definice mě napadá a za druhý, kde se to vzalo britské povaze? Lid lidské přirozenosti. Manipulace je vlastně snaha ovlivnit chování druhého člověka, náš vlastní prospěch, nikoliv v jeho prospěch. A druhá věc je, kde se to vzalo, kdy se to vzalo. A to je věc, která bezprostředně souvisí vlastně s teorií tzv. sociálního mozku, která říká, že naši předkové žili v nějakých skupinách po několika desítkách členů. Postupně ty skupiny se zvětšovaly tak, jak se zvětšoval lidský mozek. Jak se zvětšoval lidský mozek, tak tam docházelo k tomu, aby člověk začal reflektovat svoje bližní, a to v několika cyklech, jo. Ten první cyklus je, já vás vidím. Pak mám druhý cyklus, druhou úroveň tzv. intencionální reflexe. Já vím, že vy vidíte mě. Pak je třetí cyklus, já chci, aby vy jste viděla mě. Nějak od toho třetího cyklu, což vyžaduje jistou velikost mozku, já jsem schopný odhadnout chování toho druhého člověka, pomocí svého chování prostě manipulovat ve svůj vlastní prospěch. K tomuto došlo v lidské evoluci a datace je celkem odhadovaná. Přesně se to stalo přesně před 100 tisíci lety.
před 51 minutami
A budete mě manipulovat.
před 51 minutami
Bohužel všichni trošku manipuluje, protože to je vlastně dneska přirozenost a nepřirozenost toho sociálního, sociálního chování a toho, že my jsme umístěni vlastně v socilit s kterou se interagujeme. Takže trošku zase manipulujeme všichni. Já vám slibuji, že dneska já vás manipulovat nebudu.
před 51 minutami
Kláro, co tebe napadá při slově manipulace? A klidně to může spojit i s tou hrou služebnictvo, kde exceluješ.
před 50 minutami
Je to právě, jak říkal tady Jiří, je to schopnost ovlivňovat člověka v náš prospěch. A my hrajeme právě hru teďka nově inscenovanou v galaxii. Byla napsána na téma pána sluha, máme tam jednoho pána, ostatní asi tři mí kolegové. Hrajeme služebnictvo a snažíme se zmanipulovat příchozí vesničany v náš prospěch a ve prospěch našeho pána. Přijde tam další žena, která je převlečená za muže. Už tím manipuluje, protože taky chce něco získat pro sebe. A úplně se to nepodaří a celý ten plán se úplně všem rozbije. A ti služebníci nechtějí vystoupit ze své bubliny, což je pro mě ještě taky o tom, co to znamená nevystoupit jako ze své bubliny a držet si nějaký svoje zvyklosti, svoje stereotypy, že se nechcete dozvědět o sobě něco nového. Tak o tom je taky pro mě ta inscenace. A celý se to vlastně rozbije. Já nebudu říkat jak, jak to skončí, ale já nějak k životu se snažím přistupovat tím pozitivnějším jako smyslem. A přestože jsem herečka a dalo by se říct, že třeba manipulujeme s diváky, tak já se snažím jít nějakou cestou nějaký hledání nějaký opravdovosti, kdo třeba jsme pod těma nánosem a těch stereotypů a zvyklostí a co to znamená být autentický, být upřímný a jak se k tomu dostat a jak to potom vypadá, jaký to je pocit? No, vlastně mě napadá, jestli to není důvod, proč děláš ty workshopy, které jsou postavené opravdu na improvizaci absolutní, kdy ty se postavíš na pódium a nevíš, co budeš říkat. Je to ta snaha dostat se k sobě tě.
před 49 minutami
A nemanipulovat diváky.
před 49 minutami
Já jsem to zažila kdysi na katedře autorské tvorby u pana profesora Vyskočila před dialogickým jednání se svým vnitřním partnerem, kdy poprvé jsem měla pocit, že jsem překvapovaná tím, co říkám, co ze mě padá, jaký příběh jsem schopná říkat. Sama jsem tím byla překvapená a zjistila jsem, co možná ve mně je, o čem já vůbec ještě nevím, že ve mně je. A strašně bych se k tomu chtěla dostat. A vlastně řekla jsem si, takto já chci žít, takto já chci hrát divadlo, takto já chci tvořit. A vlastně už přes 30 let se nějak tím prostě nějakým způsobem zabývá. Mám pocit, že to nikdy neskončí. A na to konto jsme právě s kamarádem Jaromírem strahovským začali dělat workshopy, které jsme nazvali objevování přirozenosti v jednání. A pomocí toho dialogického jednání a dalších nonverbálních cvičení děláme i improvizovaná představení v divadle Barka právě s vozíčkářem. A potom je děláme i ve čtyřech s našima vlastníma dětmi, s mým synem Ferdinandem a s jeho dcerou Emou a muzikantem Matějem Kroupův rubínu. A s těmi vozíčkáři to děláme teda v divadle Barka, v integračním divadle Barka v Brně. A je právě strašně pro mě zajímavý, jak přes to tělo se dá dostat k nějakým opravdovým reakcím nebo začít vnímat. Přesto tělo opravdové impulzy, které někde v nás jako dřímají a chtějí se dostat ve. Lidi moc nevědí, jak se k tomu dostat. Takže na základě jako naší zkušeností, dejme tomu, že jsme o něco dál než ty lidi, kteří se k nám hlásí, takže jsme schopni na bázi pocitového vnímání rozpoznat v rámci toho nastavení, kde my jsme, kde oni jsou. Je to prostě daný tam, kde zrovna my se nacházíme. Jestli teď to bylo jakoby nějakým způsobem pravdivý anebo jestli si na to hrajeme anebo manipulujeme. Anebo jestli ani nevíme, že to děláme, protože už to děláme tak strašně automaticky pudu sebezáchovy nebo já nevím, na základě jako jiných nějakých zvyklostí. Takže toto mě strašně zajímá, toto téma.
před 47 minutami
Alenko, co vám naskočí při slově manipulace?
před 47 minutami
Mě naskočí jakoby dvě roviny, protože se vlastně tou manipulací zabývám ve dvou různých typech prací. Dost různě. V té mojí akademické práci, tam mi vlastně zkoumáme ty manipulace jako mocenskou určitou záležitost a vlastně hodně nás zajímají normy, hodnoty a to, jak vlastně druhé nutíme přijímat ty dominantní normy a hodnoty. Ale já vlastně mám ještě takovou alternativní profesi, supervizory v pomáhajících profesích, což zjednodušeně řečeno vlastně pomáhám lidem, kteří pomáhají druhým nebo pracují s druhými, aby při té pomoci jim vlastně mysleli taky na sebe. A vlastně při tom mi dochází, jak strašně těžké pro spoustu lidí je poznat, že manipulují, že jsou manipulováni. A vlastně jako dlouhodobě si říkám, že to je, já vlastně celých těch asi 12 let, kdy se tomu věnuji, říkám, že toto by se mělo prostě učit ve škole, že to, že přijde takový aha moment, když se naučíte základně rozpoznávat manipulaci, tak to člověka vlastně hrozně osvobodí právě třeba od té moci, kterou nad ním chtějí uplatňovat druzí.
před 46 minutami
A kdybyste měla teda. Aha, moment.
před 46 minutami
Já jsem ho asi měla právě docela jako bolestně při tom výcviku. Super. Vy s ním i. To je vlastně tříletý výcvik, během kterého asi v menší míře než třeba terapeuti v těch terapeutických výcvicích, ale člověk vlastně musí projít nějakou sebe zkušeností a vlastně jako, jak říkal kolega, trošku si předělat mozek, začít ty věci vnímat, vnímat jinak, jako úplně z jiného vlastně úhlu. A je to věc, která vlastně je dost nebezpečná, protože vy pro to okolí pak působíte jako někdo, kdo ztvrdl, kdo je nějak jako nepřátelský, protože vlastně najednou se začnete starat o sebe, což bohužel se moc nepodporuje.
před 45 minutami
A trošku si opravit, nebo jak jste to řekla, opravit mozek.
před 45 minutami
No, kolega říkal, že si předělávám. Předěláváte. Za to opravdu svým způsobem je jako úplně jiné mentální nastavení vůči věcem, které se vám dějí, které vám dělala rodina, blízcí, ve škole, všude. A vlastně najednou vy si řeknete, ne, toto jako nechci, toto mě to jednoduše. Ale jednoduché to není. Tak by mě zajímalo, co na to říká Jiří Horáček.
před 45 minutami
Absolutně souhlasím. Bavíme se o tom, jak se nenechat manipulovat.
před 45 minutami
Ano.
před 45 minutami
No jasně, to je obrovská, obrovská věc. Je možné si předělat mozek?
před 45 minutami
No.
před 45 minutami
Tak to si předěláváme každým okamžikem. Ten fakt, že tady jsme dneska spolu a povídáme si a budeme si to pamatovat, znamená, jestli předěláme teďka mozek. Samozřejmě některá zkušenost je větší, některá je menší. Ty největší jsou většinou traumatický. Takže když se to dneska zas tak ne od pracujeme, tak se nic neděje, jo. Buďme, buďme v klidu. Ale teďka vážně k tomu. Já si myslím, že jsou dvě věci dobrý, takový jako praktický, abych byl trošku praktický nebo padlo něco praktického. Za prvé rozumět těm technikám manipulace, oni mají svoji logiku, jasnou strukturu, prostě budu to místo na věcnou podstatu té diskuse argumentem proti člověku ad hominem, argumentace kruhu kruhem, záměna příčiny a následku. To by se taky dalo učit už na základních školách. A jakmile člověk začne slyšet a vidět v tom světě, tak pochopitelně je víceméně imunizován. Další věc, která já si myslím, že může člověku hrozně pomoct, je vlastně rozumět, že nejčastěji k té manipulaci dochází v okamžiku, kdy ten druhý člověk nebo ten partner nebo to manipulující strana třeba jako ať už to jsem já nebo ten druhý nějaký nějakým slova smyslu není jako v rovině se mnou, není na stejný, stejný úrovni. Transakční analýze, což je jeden z psychoterapeutických směrů, se tomu říká pozice dospělého. Když jsou dva dospělí, tak můžou vyjadřovat prostě svoje potřeby a vlastně vztah je o slaďování potřeb dvou lidí. Jakmile nejsme v té vyrovnané horizontální pozice dospělý, dospělý, tak jsme v pozici rodič, dítě. To znamená, jeden má tendenci, ten rodič toho druhého nějakým způsobem jako vychovávat, trestat, ponižovat. Prostě rodičovská pozice, kterou normálně.
před 43 minutami
Izolovat.
před 43 minutami
Izolovat, jo, a tím pádem v tom okamžiku toho druhého házíme vlastně do té dětské pozice, kdy mám tendenci se prostě zuby nehty bránit, být ve vzdoru, jít prostě do odporu. A jakmile vlastně ten vztah s druhým člověkem je nevyrovnaný z jakéhokoliv důvodu, tak vlastně to otvírá prostor. Tak to je ta chvíle, kdy se začíná manipulovat, kdy člověk používá jako nečestný, nečestný techniky komunikační a takže pro mě je hrozně důležitý nebo já to taky říkám klientům, se jim prostě hlídat si tu pozici, z který, s kterým mluvím, to místo, odkud já mluvím, se setkáváme s tím druhým člověkem a hlídat, čistit, aby to bylo prostě skutečně jako vyrovnaný, horizontální.
před 42 minutami
Nicméně, když nás vidíte, nás tři, dejme tomu teď a chtěl byste nás všechny zmanipulovat.
před 42 minutami
Jsem slíbil, slíbil, že.
před 42 minutami
Že to nebudete dělat. Já ho o to nežádám teda, ale jestli byste na každou šel jinak, podle toho, jak nás vidíte, jak nás rozklíčováváte jako psychiatr.
před 42 minutami
Jako psychiatr teďka já jsem myslel jako nějaký takový typický manipulant, že tedy.
před 42 minutami
Proto se. Jiří kůru. Nebo.
před 42 minutami
Určitě jo, jasně, jasně. Ty signály jsou nesmírně jemný a okamžitě na ně reagujeme. Na každého jdeme jinak. Když to neumíme, tak jsme prostě sociálně takoví jako tupější. Jsou takoví lidi, který to jako nemají. Samozřejmě jsou to některý jako typy poruchy osobnosti, ale když má člověk normální vlastně tu sociální výbavu, tak prostě strašně jemně ještě pre verbálně už vlastně připravujeme strategie, jak komunikovat s tím druhým člověkem.
před 41 minutami
A jste vy taky zmanipulovat zmanipulovatelné? Víte to o sobě?
před 41 minutami
To mám ve scénáři taky. Jestli. Určité jestli. Když jste. Že to takto znáte, zabýváte se tím taky i vy takto krýt? O, znáte.
před 41 minutami
Vlastně nejvíc manipuluje já sám sebe, že jo.
před 41 minutami
Jste mi vystříleli úplně všechny otázky, ale jak člověk manipuluje sám sebe, jak na sebe jde, jak sám sebe přesvědčuje, že třeba na to má. Lenka kýv a taky vyzvu.
před 41 minutami
Určitě. Já si tady tak ívu že ano. Takže jo, to jsou. A já bych řekla, že to zas nejsem na to odbornice, ale že to jsou věci, který jsou zvnitřněný. Naučili jsme se vlastně v tom procesu, kdy námi třeba manipulovali druzí a my jsme si hledali teda ty strategie vlastně, jak v tom přežít, tak spousta těch věcí, který jsme se vlastně naučili, jsou hrozně jako neužitečný pro nás samotný, tak pak to musíme právě se učit nějak předělávat.
před 40 minutami
Ctnosti a neřesti, na jakých hodnotách se shodneme?
před 40 minutami
Jak třeba u vás tří, jakou hraje roli manipulace jako taková jako v osobním životě? Máte s tím nějaké těžké zkušenosti? Jako nechci po vás, abyste se tady rozkrývali nějaké své staré bolesti, ale jestli to můžete třeba nějak obecněji popsat.
před 40 minutami
Tak já se třeba snažím opravdu nemanipulovat, i když si myslím, že v určitých momentech, jak už je člověk nějak jako trénovaný i z toho divadla, potažmo z toho, když ze svých vlastních nějakých strachů, úzkostí, tak já jsem si jako říkala, že třeba svoje děti, že si říkám, já je nebudu je k ničemu manipulovat, já nechci je vychovávat třeba tak, jak s chybami, který dělali moje rodiče. Přesto jsem se k tomu uchýlila a vlastně celý život nedělám nic jiného, než se snažím dobrat toho, kde je toto opravdu nejupřímnější, co jsem se snažila. Nicméně musím říct, že někdy ty děti jsem prostě zmanipulovala, když prostě nechtěly nebo museli jsme někam a dorazit včas, tak vím, že jsem používala nějaký jako lehký, lehký jako manipulativní jako tričky.
před 39 minutami
Tričky.
před 39 minutami
Já myslím ale, že třeba každý Vánoce jsou jedna velká manipulace.
před 39 minutami
Anebo kolikrát mám pocit, že vyzařuji, teda že manipuluji jenom vyzařováním. Že cítí nebo jak třeba tváří, že jsi hodná a milá, to už jdeš moc do toho. To už je jako, to už je vidět, ale že někdy jenom tím snaží se být jenom v tom, kdo jsi, jako v něčem, nějakým tom vyzařování. A tam už cítím, že už jenom v tom vyzařování můžu nějak někoho jako zmanipulovat. Záleží, jaký záměr tam prostě pošleš, že síla toho záměru je strašně silná a já můžu jenom být. A přesto vím, že takto to tam můžu poslat. Můžu to tam poslat trošku manipulativně anebo to můžu zůstat v té čistotě.
před 38 minutami
Jako. Jde o to, jak se rozhodl. I o to jde. O to, jak se rozhodneš.
před 38 minutami
Existuje dobrá manipulace a špatná ve smyslu účelu. Co byste na to řekl? I Lenka má.
před 38 minutami
Já toto vnímám vlastně jako fakt negativní věc, že by bylo lepší, kdyby ten, jako kdyby ten člověk zažíval ty hezký věci. Takže nevím, jestli na to přijde sám nebo to fakt tak cítí. Není to jako něco zástupného. Mě první teda, co mi blesklo teď jako dobrá manipulace, byla vlastně z mého oboru, jestli vlastně se dají lidi jako dobře manipulovat do toho, aby třeba líp zacházeli s informacemi, když teda je to moje téma digitálních médií vůbec obecně z médií. To znamená, ale to vlastně by nebyla možná manipulace, to je nějaký jako vzdělávání, ale svým způsobem třeba i jako zkušenosti, který mám s dobrými projekty vzdělávacími, ty vlastně paradoxně nepůsobí moc jako vzdělávací a určitě bychom v nich našli nějakou míru té dobré možná manipulace, že vlastně se ti lidi dostanou k tomu poznání skrze hru, skrze to, že je to začne bavit třeba něco rozkrývat a tak. Tak vlastně taky bychom asi řekli, že to je určitým způsobem manipulativní, že neposadíte člověka, nezačnete ho teda vzdělávat a poučovat, ale vlastně ho necháte, aby si to prožil a bavilo ho to.
před 37 minutami
A to vlastně se týká psychiatrie, psychoterapií. Jiří, lze být dobrý psychoterapeut, aniž byste manipuloval? Vy někam chcete toho pacienta dostat.
před 37 minutami
Pozor jako na jazyk, jako ona jsou to jenom slova. Také manipulace. To je prostě slovo, ten koncept, vlastně význam toho slova je takové jako přiřkneme, když jsme řekli, že manipulace je něco, co, co je snaha ovlivnit druhé, můj prospěch a v jeho neprospěch. No tak dobrá manipulace je kontradikci, jo, Indie, to prostě není dobrá manipulace. Jo, ale jo, toto můžeme prostě točit tu otázku, ale je to jenom prostě točení se okolo toho slova. Samozřejmě techniky, který využívá, který běžně využíváme manipulaci, se určitě používají běžně pro nějaký jako pozitivní účel nebo pozitivní, pozitivní cíl psychoterapie jedna velká manipulace. Některé směry zvlášť hlavně takové typy virální, kognitivně i orální, jo, ty jsou mnohem víc než ty směry hlubinný, kde necháme toho člověka, aby se na to přišel sám a pracujeme s tím, aby se na to, na to přišel sám. O tom to je. Mě, podle mě nejlepší obrana proto, abych. A nemanipuloval, je to, co, to, co prostě už padlo. Mně se to hrozně líbilo jako čistota záměru jako, což je věc, kterou si musíme hlídat, usilovat o to. To není samozřejmý, protože samozřejmě vklouzneme prostě do ovlivňování druhých ve svůj prospěch. To je prostě lidská přirozenost, abychom to co nejvíc smířili. Vyvarovat se, to není možný. Je prostě rozumět tomu záměru a ten záměr si trvale prostě hlídat. A česky, co je důležitý, je taky mít samozřejmě jako pečovat o svoji, svoje sebevědomí. Už to padlo, že v okamžiku, kdy člověk je v té podřízený pozici, tak manipulace je prostě dobrý nástroj, jak prostě si pomoct. Ale když prostě nějakým způsobem prostě sami svoji hodnotu definujeme sami sobě my ne, definuji svoji hodnotu, svoji vlastní hodnotu sebe jako osoby. Neurčuji tím, co si o mně myslí druhý, tak samozřejmě zase jsem z toho rizika jako, jako víceméně venku. Když my definujeme svoji hodnotu, potvrzuje se prostě tím, co já si myslím, že si o mně myslí ti druzí, tak je další krok k tomu, já budu ovlivňovat to, co si o mně oni myslí. Dáma, začnu dávat svoje fotky prostě vyfiltrovaný jako na sociální sítě. Jsme u toho, jo a jsme u jednoho z kořenů prostě toho mega průšvihu, který vlastně teďka žijeme v oblasti dětské a adolescentní psychiatrie.
před 35 minutami
Ctnosti a neřesti. Posloucháte záznam z veřejné debaty, která vznikla díky spolupráci ČRo Plus a Dejvického divadla. Ctnosti a neřesti. Posloucháte záznam z veřejné debaty, která vznikla díky spolupráci ČRo Plus a Dejvického divadla.
před 35 minutami
Oba, kdy žijeme z velké části na sociálních sítích, svádí k tomu, abychom té manipulaci ještě více podléhaly nebo abychom se třeba ní naučili pracovat. Lenko.
před 34 minutami
Souhlasím s tím, že to je obrovský problém. Je to věc, která se musí řešit a je v tom velkém množství vlastně jako manipulací. Na druhou stranu právě ta cesta toho učit se s tím pracovat mně vlastně přijde lákavá a přijde mi to jako důležitá věc, aby ti lidi se učili vidět za ten systém. Ten algoritmus často vlastně jako nemůžeme pochopit úplně přesně tak, jak funguje, ale spousta informací o něm je veřejně dostupná, aby vlastně lidi tomuto rozuměli, aby věděli, co se tam děje, aby rozuměli těm právě psychologickým aspektům, aby rozuměli těm ekonomickým aspektům, proč to vlastně někdo dělá, proč je to pro něj o. Ty ekonomické aspekty jsou v tomto vlastně ty klíčové třeba pro náš obor, jo, že mě totiž, pardon, totiž připadá, že vlastně na těch sociálních sítích, když tam člověk vleze, tak a podaří se mu vlézt nebo stal se součástí nějaké diskuse ostřejší, prostě jde mimo svoji sociální bublinu? Tak za prvé je velice překvapen, když vidí, jakým způsobem lidi uvažují, protože přišel najednou na jinou planetu. A za druhé tam nejde o hledání pravdy, ale o to, kdo vyhraje.
před 33 minutami
Jsme u toho. U čeho konkrétně?
před 33 minutami
No podstaty manipulací, že jo. Já mám potřebu sám sebe potvrdit a vyhrát přesto, že porazím toho druhého. To je ono.
před 33 minutami
Tam už jsou profíci, který podle mě si vlastně už používají, používají strašně často podobné věty, kde se snaží působit nad věcí a zároveň toho člověka strašně poníží. To jsou věty typu, vezmi si prášek, dejte mu někdo pastelky, asi maluje, jo, takový ty věci, kdy z toho druhu udělá opravdu blbečka a všichni mu tam tleskají a lajkují a dopamin letí jako do vesmíru atd.. Jak s tímto teda pracovat?
před 33 minutami
Tam právě třeba z pohledu našeho oboru tím, že my zkoumáme různá prostředí, pro nás vlastně ten internet, jako to není jeden internet nebo jedna síť, není jedno prostředí. My vlastně se díváme na různá místa i třeba v rámci jedné sítě a tam se opravdu dějí velmi, velmi různé věci. Jsou přesně prostředí, která popisujete, kde opravdu jde o to vyhrát. Je to tam velmi jako polarizované, popisuje se to i v odborném jazyce jako zákopové války. Házíte tam na sebe ty granáty, ale vlastně je vám úplně jedno, co letí zpátky nebo ne. Snažíte se vlastně s tím nějak jako polemizovat nebo toho druhého přesvědčit. Ale jsou místa, která vidíme, která fungují v podstatě jako to, co, čemu se věřilo v takovém, v dobách toho digitálního optimismu, že ten internet vlastně nás přiblíží zpátky. Oni jsou to dost utopické vize už dneska, ale jsou místa, kde bychom mohli říct, že se tomu vlastně ti lidi nebo to prostředí přibližuje, že je to vlastně místo, kde lidi si můžou zase být nějak blíž, můžou vytvořit nějakou komunitu, ale samozřejmě to vyžaduje teda velkou sebekázeň na straně těch lidí, v podstatě i jako velmi striktní normy toho prostředí. Teď třeba studující přišli, já nevím, kdysi. Znáte někdo prostředí a líc, což je vlastně taková jako platforma pro děti. Já jsem to vůbec neznala. Studující to zkoumají a tady slyším, publika to zná, někdo to zná a NATO malíku teda pro mě fakt překvapivě to je vlastně jako pro děti, pro mladý, ale postupně oni stárnou, takže už tam teď jsou i dospělí a vlastně jako sledovat tu debatu těch dětí a těch dospělých tam jako jenom z toho mála, co mi studující ukazovali, je hrozně zajímavý a fakt jako tím, že to je jako výrazně chráněný proto pro tu cílovku kvůli tomu, že tam jsou děti, tak bych řekla, že to má velký potenciál. Vlastně jako kdyby se to dalo zkopírovat do jiných prostředí, tak bych v tom viděla docela sílu.
před 31 minutami
Už tady Jiří zmínil adolescenty, to velké nebezpečí, které vlastně jsou. Tak řešili byste to zákazem, nějakými věkovými hranicemi nebo, nebo co s tím? Protože to se diskutuje v podstatě na celém světě.
před 31 minutami
Já jsem chtěl zasmečovat o říct vy přece. To stačí vypnout.
před 31 minutami
Ale. Tak já dáváme pošlu svého sedmiletého syna.
před 31 minutami
Na mě tady zvonil. To.
před 31 minutami
Vám vděčná. Ne, tak musíme to, musíme to studovat a musíme to pochopit. Ty mechanismy, oni jsou celkem jako dobře dneska prostudovaný. Existuje celá jako krásná teorie matematická, jak vlastně ty sociální sítě ovlivňují lidskou mysl. Co každý vlastně ten, to tlačítko, když se přidalo, co to udělalo. Víme, že prostě jakmile se přidaly algoritmy, začne to, začalo to radikalizovat. A to běželo v týdnech, to za tři měsíce prostě se rozdělilo, se vlastně změnilo rozložení názorů Facebooku, to za let atd.. Další darda prostě byla ta krátká videa. Další darda bylo tlačítko na rychleji, na rychlé přehrávání těch krátkých videí. O to všechno zkracuje ten. A to jsou věci, který jsou jako obecně, obecně známý a který samozřejmě jako z mého pohledu, z pohledu klinika už dávno měly být jako regulovány, jo. My tedy regulujeme prostě kanabinoidy, já nevím, co všechno, věci, který jsou prostě třeba v některých aspektech mnohem méně jako závislostní a které ponechávají jako větší prostor svobody, bavíme se o svobodě, si něco chytne a proti těm dětem tam stojí prostě vývojáři, tam je Silicon Valley. Ty děti nemají šanci naprosto podle mě. Takže já si myslím, že jako určitě regulovat, určitě edukovat, ale nemusíme regulovat. Takže to úplně zakáže. Může prostě regulovat některé ty vlastnosti, o kterých víme a je to jasně prokázaný, že prostě mají ten negativní dopad.
před 29 minutami
Kláro, to jemu synově dvacet. A ty to teda řešíš, nebo ne?
před 29 minutami
Teď už ne, teď už je prostě velký. Ale my jsme řešili počítače, oni, oni, oni. Když jim bylo kolem těch patnácti, tak s kamarády se propojily z domovů a ještě zrovna byla, byl COVID karanténa, takže oni jeli třeba šest hodin v kuse o víkendu, hráli prostě nějaký hry jako, jo, dobře. Naučili se na tom perfektně anglicky, což je jako pozitivní, ale zároveň já jsem se mu snažila, snažila jako říct, co to může dělat, že na tom by neměl být takto dlouho a že by měl taky dělat i jiný, někde to kompenzovat, jako jít ven, jít se proběhnout.
před 28 minutami
A poslouchal tě? Protože můj syn se naučil takový pohled, který mě v podstatě tak jako projde mnou.
před 28 minutami
No, no, on mi, on mi řekl, hele, nech to na mě, nech to na mě, protože já vím, že to je dočasný a tam zase musíte dát důvěru nějak v to, že jste do něj od malička, do těch dětí vložila ještě něco jakoby jiného, že toto je opravdu dočasný. A já si třeba teda pamatuji na mě, což není vlastně byla to závislé, já jsem byla závislá na jídle, když jsem byla mladá a strašně jsem se vyjedla třeba za tři měsíce a moji rodiče a všichni mně říkala, že se vyjedl. Strašně, protože brala jsem třeba patnáctky.
před 28 minutami
Moji rodiče.
před 28 minutami
Babička mi říkala, už už mi sem nejezdí, já tě sem nepustím. Domů tady.
před 28 minutami
On říkala, já tě sem prostě nepustím, dokud nezhubne. A já jsem říkala, no boby, tak to mě hodně dlouho neuvidíš. A já jsem říkala, nechte mě být, protože já někde v sobě vím, že to je dočasný a že vím, že to zvládnu, že to je teďka určitá, že to je určitá kompenzace něčeho. Ale zase musím říct, že já jsem nějak od malička poslouchala nějaký svůj vnitřní hlas, což třeba ne každý má úplně třeba tuto tu schopnost nějak jako vyvinutou. On ti říkal, je.
před 27 minutami
A ono ne mně říkalo, jako ta závislost mi říkala, je, ale hlas mi říkal, neboj, dostaneme se sto.
před 27 minutami
Až přijde čas, tak jsem z toho dostane a je fakt jako.
před 27 minutami
Takže když by sama sebe zmanipuloval.
před 27 minutami
Já jsem trošku to. No ale ne, to byla upřímnost. To byla upřímnost. Jako říká, dej si, až přijde čas, tak se toho zbavíme. A je fakt, že to přišlo. A tak jsem si říkala, možná ten můj syn jako to má něco podobného, že zároveň ho vnímáte ještě někde jinde to dítě, že si říkáte jako jo, ještě má třeba nějaký jiný zájmy a teď prostě, teď je toto období, kdy potřebuje takto s kámoši sedět na tom počítači. No a je fakt, že pak se toho, že pak se toho zbavili, že potom přišly jako jiný zájmy. Pak přišla teda partička, jako partička, že se scházeli v Praze. Samozřejmě zase dělali jako jiný věci, který naštěstí jsem se dozvěděla až po letech, kdy už je zase nedělali. Takže, takže, no, že člověk musí nějak věřit, že do toho dítěte ještě dál někde jako to dobrý a že ono to prostě nemůžete mít všecko pod kontrolou.
Právě vysíláme: Leonardo Plus
před 26 minutami
před 26 minutami
A byla by si pro nějaké teda zákazy? Rozhodně třeba 15 let nebo já nevím, asi tak. No rozhodně.
před 26 minutami
Ctnosti a neřesti, kde leží hranice lidských hodnot?
před 26 minutami
Proč podle vás manipulace tak fungují, když o nich snad víme už všechno? Kdy prostě víme, když třeba muž manipuluje ženu, takže se snaží odizolovat od přátel, aby na něm byla finančně nezávislá. Mně se zdá, že ty scénáře jsou jeden jako druhý a všechny dobře fungují. Jiří.
před 25 minutami
Je tam ta míra té zlovolnosti od toho záměru. Tak to je asi to, co, co, to, co hraje roli. A to musíme hlídat u sebe i u druhých, umět to číst, být laskaví k tomu, když někdo za manipuluje, no prostě proto, že to je doopravdy, doopravdy běžné, jo. Já myslím, že to není něco, čeho bychom se měli zbavit, ale co musíme jako pochopit a dát to jako součást nějaký jako základní psychologický výbavy. Já si myslím, že je strašně důležitý v tomto okamžiku, je zvednout téma svobody. Co to vlastně je svoboda? Svoboda člověka podle mě je schopnost nebo možnost maximálně rozvinout svůj potenciál směrem dopředu s co nejmenšími omezeními, které, která jsou nám dána. Těch omezení nám je dáno mnoho. My jsme omezení svoji fylogenezi jí vývojem člověka jako druhu. My jsme omezeni různými neurotickými schématy, která si neseme z dětství in trojek. Tyto jsou takový ty, takový ty představy, jak by se měl chovat, jinak to nejde. Pak jsem správný člověk, když jsem pokorný, úslužný, každému k dispozici atd. atd.. To, co tady jako padlo, toto je to, co nás skon stranu, to je to, co nás omezuje. Ale když děláme étos, hodnotu toho, abychom byli svobodný, to znamená maximálně se jako Valley nadechnout, otevřít se do světa s co nejmenším množstvím omezení. Pak se to rozehraje, jo, pak ta realita začne být spektakulární.
před 24 minutami
No ale když to tady v tom sále všichni to udělají, tak se o sebe o mlátí.
před 24 minutami
Jiří Stránský, bývalý politický vězeň a spisovatel, ten říkal, že podle něj ta nejpřesnější definice svobody je takové až skoro klišé, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého.
před 24 minutami
Svoboda má podle mě dvě stránky. Svobodu od něčeho, to znamená od omezení, který jsou, který přicházej a který jsou na vnucovaný a který zase jsou většinou ty motivy jsou pochopitelný a svobodu k něčemu. To znamená, tam jsou někde ty kompasy a ty hodnoty, které nám ukazují. K čemu se vám vlastně osvobodil. V okamžiku, kdy jsme si vědomi tohoto jako hodnoty, tak jsme pochopitelně mnohem větším bezpečí před manipulacemi, ať už z digitálního světa nebo z fyzického.
před 23 minutami
Co vy si tedy myslíte o tom, jak umíme pracovat se svobodou, žít ve svobodě? Lenko, když se bavíme o manipulacích třeba v předvolebních kampaních, to je, každý billboard je manipulace, každá Kobliha na náměstí manipulace, každý předvolební slogan je manipulace. Vlastně jak tomu umíme podléhat, nepodléhat.
před 23 minutami
Když jste mluvil vy, tak já jsem si říkala, ta svoboda toho rozvoje taky někdy je svoboda si říct, že vlastně nemusím jako někam pořád se rozvíjet, že už jsem dobrá tak, jak jsem dost rozvinutá, můžu si v tom stagnovat ještě nějakou dobu, než začnu klesat kognitivně. A tak tam vlastně možná bych navázali na tu předchozí otázku, že jako proč vlastně se nedokážeme té manipulaci bránit? Já si myslím, že často je to proto, že ona je příjemná. Kdybych to vrátil a třeba k tomu představení, to bylo hrozně příjemný se smát celou dobu. A vlastně jsem si celou dobu uvědomoval, že to je manipulace ze strany těch tvůrců mnou, jo. Ale vlastně jsem se pořád smála, až na konci potom ne úplně, jo. A vlastně často lidi námi manipulují, takže nám říkají příjemný věci, hezký věci u nás, lichotí nám, že jo. Tak vlastně my to rádi posloucháme. Ono jako část toho se vlastně, nejsem expertka na politický marketing, ale samozřejmě toto se do něj propisuje přes ty sítě. Často prostě vidíme práci se strachem, ale taky vlastně s emocemi typu někam přináležet, být rozpoznán někým jako validní, jako platný člen společnosti, že konečně vlastně mám pocit, když mě dlouho všichni vlastně jako ignorovali nebo jsem pro ně vlastně neměla žádnou hodnotu, tak když přijde někdo a začne mi tu hodnotu jakoby dávat nebo začne říkat, že já jsem teď ta důležitá, na mně záleží. To vlastně jako může fungovat dobře. To je to, co jste říkal vy, Jiří, teda, že se ten druhý člověk dostane níž a je snáze manipulovatelný.
před 22 minutami
Samozřejmě, ale co s tím?
před 22 minutami
Tak tu hodnotu potvrzovat odjinud jako, jo. Já možná bych zmínil věc, která by taky mohla padnout a která je důležitá, a to je vlastně dar, který jsme dostali evropské myšlenkové tradici ve 4. století při našem letopočtu.
před 21 minutami
Zavzpomínejme.
před 21 minutami
Které spojený s několika mysliteli. Ten nejznámější z nich je i Kuusamu, který jasně říkali, že prostě vnitřní pocit, ten základní, o který máme usilovat, jako nějaký stav klidu a spokojeného rozpoložení, prostě ten stav je pro nás vlastně nedosažitelný, protože neustále po něčem toužíme, ta touha nám to jako, jako zabraňuje. A to, co musíme usilovat, je být prostě nezávislý, absolutně nezávislý, co nejvíc nezávislý prostě na vnějších okolnostech. To znamená Dimony a ten vnitřní pocit spokojenosti a klidu. Musíme kult Ovad tak, aby byl pokud možno úplně nezávisle na všem, včetně bohyně tyche což je bohyně osudu a eptikuroz řekátychéneni bohyně tyche je mrcha to je ono. Jo. Tam v tomto okamžiku, když to vezmeme jako, jako, jako hodnotu, jako to, o co usiluje běžně usiluje o to, říkám si, já budu šťastný, až něco a až, já nevím co, dostuduji, zbohatnu, zchudnu, ožením se, vdám se.
před 20 minutami
Rozvedu se. Rozvedu se.
před 20 minutami
Jo, přesně tak, přesně, přesně tak. Jo, tak pak, pak to tam někde přijde. Nepřijde, nepřijde. My se musíme snažit, abychom tam měli nezávisle na to, co ta tyhe prostě okolo zase vyvádí.
před 20 minutami
Proto nejste na sociálních sítích.
před 20 minutami
Jasně.
před 20 minutami
Protože toto, co jste říkal, byť nezávislý od toho okolí, znamená fakt okamžitě odejít ze sociálních sítí. Není to ten důvod, teď to takto můžu říct jako, ale já tam nejsem, protože jsem na to neměl nikdy čas. Se přihlásil. Pracuji.
před 20 minutami
Si vzpomíná, že to přišlo, je ten Facebook. Tak moto vypadal jako dobrý nápad kotutu se tamky přihlásím někdy? Já jsem takto dodneška. Ne, tak já myslím, že už tam ani nechoďte. Klára, ty jsi chtěla něco říct? Říct, že mně to přijde úplně skvělý, co jste říkal o tom klidu, o tom tichu a o té laskavosti. Já myslím, že toto je jakoby hudba budoucnosti. Toto já se snažím objevovat jednak na těch workshopech i na těch improvizacích a vlastně snažím se i takto žít, protože na základě už taky jak jsem prošla za 30 let různými terapiemi, různými kurzy, různýma sebepoznávacím a technikami, takže opravdu jsem se dobrala vlastně k tomu, že ten klid jako v sobě, to sebepoznání a sebeobjevování neustále, kdo jsem teda pod těma nánosem a kdo tam jsem jako v těch reakcích, když je nerozhodí ani kritika pozitivní, ani kritika negativní, když zůstanu jenom v té své jako hodnotě a tu budu dál jakoby rozvíjet, což je ještě nějaká energetická rovina, která je nám tady nějak jakoby k dispozici, nějaký vjemy, který se dají, když pracuje s nějakým obrazem. A v energetický rovině. Oni se ti popisují jako do fyzické roviny, dejme tomu. Takže toto mě baví nějak zkoumat a myslím si, že toto je jako nějak strašně důležitý, jako umět v sobě začít hledat klid a laskavost vůči sobě a nechat si ukazovat ty věci nebo ty kroky, kudy dál, než je nějakým způsobem vymýšlet, než si je představovat, což je nám jako bezesporu jako nejvlastnější, že mě baví zkoumat tuto tu, tuto tu rovinu jako z pozice toho klidu si nechat ukázat ten krok jako Tomáš té improvizaci, kde vlastně se snažíme z té hlavy dostat do těla nějakým způsobem a nechat přijít ten impulz ke hře z toho těla. A ne ho vymyslí, protože jakmile ho vymyslíš, je to poznat. Přestane to bavit tebe, přestane to bavit lidi, ale ve chvíli, kdy to vznikne, takže tebe to překvapí a rozvíjí to dál tím způsobem, že jsi neustále překvapovaná, kam tě to vede. Takto baví i ty, i ty lidi. A tam najednou zjistí, že jsi fakt v tom přítomném okamžiku, že neexistuje, že tě někdo chválí nebo že tě někdo haní. Ty prostě tam jsi a víš, kdo jsi, a víš, co neseš. Nicméně ona je taky manipulace podvědomá a vědomá. Je to tak.
před 17 minutami
Zase jak to obsadíme ty slova? Určitě je to možný.
před 17 minutami
Já nevím, vy jste odborník, tak já se snažím to slovo rozklíčovat a pochopit.
před 17 minutami
Kdy je to fakt dobrý, jako třeba v tom herectví je to prostě dobrý, protože ty manipuluješ k tomu, aby si divák a dostala k tomu dobrému pocitu.
před 17 minutami
Ale vlastně já nemanipuluji, já se snažím co nejupřímněji, co jde, hrát ten příběh, který je napsaný. A já se co nejupřímněji snažím sobě objevit tu postavu, kterou mám hrát s vědomím jako ze své nějaký úrovně vědomí o tom, co třeba ta postava neví. Nebo někde, když mě ta postava přesahuje, tak zase kde ona je, kde já nejsem. Takže se snažím takovým způsobem najít v sobě a pak se ji snažím, a pak se snažím nechat se hrát jako v tu danou chvíli, že i když mám naučený text, tak se snažím, protože většinou, když se snažíme opakovat nějaký intonace, repliky, tak to není moc zábavný. Ve chvíli, kdy ty jsi sama překvapovaná tím, jak řekneš ten naučený text nebo představení, který hraje 10 let pořád stejný text, tak vlastně lze to, když člověk pustí tyto jako ambice a nechá se odehrát v tom pocitu, kterým je to představení, který je ta postava, nechá se odehrát ten příběh, tak pak se můžou dít nový věci.
před 16 minutami
To znamená, že i ty překvapíš toho hereckého kolegu, ten zase reaguje jinak. Já bych tady vyzdvihl a právě z nové hry Dejvického divadla služebnictvo. Moment, kdy se Klára Melíšková snaží zmanipulovat Lenku Krobotovou, aby zavzpomínala na doby, kdy byla sexy a stala se opět tou sexy mladou ženou. Lenka na ni nejdřív kouká úplně vyděšeně a pak tam rozjede jako čoro moro.
před 16 minutami
Ale to jsou taky, to jsou věci, kdy použiješ nějaký svoje, svoje schopnosti, který jsou třeba nevyřčený vůbec, jenomže víš, že tam někde jsou a jenom se napojíš. To zase tak i toto ani, ani to nemusí člověk vyslovit, jenom toto. Jde o to vyzařování, jak už jsem to tady říkala na začátku. A pak když k tomu přidáš určitý slova, když cítíš to, cítíš sebe a cítíš toho druhého, tak jako pak se může rozhodnout, jestli chceš manipulovat anebo jestli se chceš jít v pravdě. Ale podle mě je důležitý cítit sebe. Pak ty lidi tolik nejsou náchylný k tomu být manipulovaný a poznají to prostě, když cítí sebe. V jakém rozměru cítíš sebe, v takovém rozměru jsi schopna cítit ten vnější svět. Pak nemůže s tebou nikdo manipulovat, protože poznáš, kdo z politiků nebo z lidí, kdo že, kdo to myslí, kdo to myslí vážně. Jako cítíš to, prostě to cítíš. Kdo to myslí vážně? Samozřejmě můžeš se změnit, že je tak dobrý, jako že někde. Může tě někde zmanipulovat, ale nemyslím si. Takže Jiří, dokázal byste, že. To je možná trošku primitivní otázka, ale dokázal byste Kláru zmanipulovat jenom teoreticky?
před 14 minutami
Žena je přesvědčená, že ne.
před 14 minutami
Nedokázal bych dokázal, že SNS je schopen na vnímat. Někde mám slabosti a tudy by na mě šel, si myslím.
před 14 minutami
Jasně, ale zase jsme u té definice.
před 14 minutami
Asi jo. Proč bych to dělal? No. Jo, já se. Ne. Ne. Mně jde.
před 14 minutami
Mně jde o odpověď na otázku, jestli je možný si to fakt sám v sobě uhlídat.
před 14 minutami
Aby. Abychom nemanipulovali. My jsme nebyli manipulovaný ní.
před 14 minutami
No určitě, určitě, určitě tam je ale o to já se ještě vracím k těm Řekům. Otázka je, jak to udělat, abychom byli a despotos a despotos tem kterému nikdo nevládne nic, ani okolností, ani, ani druzí lidé. Jasně, že to jde, jo, ale ono to je trošku jako proti tomu gradientu lidské přirozenosti, protože ta přirozenost nás táhne prostě do těch závislosti na druhých. Přirozenost nás táhne do toho hedonického cyklu. Potřeba uspokojit, otevřít další potřebu tím okamžikem a zase ji uspokojit, jo, tady toto scrollování. Ale ono to platí pro všechno ostatní, jako i pro jídlo atd.. Takže toto jako lidský rozum nám jako dal jasný řešení. A to řešení jako tady je, to je na stole, ale je trošku proti přirozenosti. Takto člověk musí jako trénovat. Já bych se nebál použít slovo, které dneska je považováno za takřka teda jako pornografické, že to chce kázeň.
před 13 minutami
Já jsem se bála.
před 13 minutami
A pozor, jako třeba ty, že jo, ty filozofický školy toho epiku Rath, i oni fungovaly a přinášelo to útěchu a klid lidem, já nevím, 4. století našel před naším letopočtem, do pátého, čtvrtého, pátého století po našem letopočtu, než to potom křesťanský biskupové rozprášili, ty školy filozofický, jak to fungovalo takřka tisíc let. Stoicismus fungoval taky jako přes tisíc let. Ono to fungovalo, to jako není jako naivita, ale funguje to za nějakých podmínek. A tou podmínkou je, že člověk o tom přemýšlí, trošku jako filozofuje a prostě hlídá si to, kultivuje svoje, svoje myšlení a zaměření svoje životní.
před 12 minutami
Teď ještě ta tenká hranice, Lenko, kde je ta tenká hranice mezi manipulací právě na sítích a mezi tím momentem, kdy ten člověk se tam opravdu snaží diskutovat, to je taky těžký rozpoznat nikdy. Nepoznáme to podle toho, že třeba nepoužívá ty manipulativní techniky, že naslouchá tomu druhému, že opravdu jako vede ten dialog. V podstatě ty výzkumy dneska ty kvantitativní se často dělají tak, abychom jako potvrdili vlastně potenciál toho prostředí vůbec podpořit nějakou demokratickou debatu, tak se to vlastně jakoby měří, do jaké míry tam lidi s odlišným názorem si vyměňují informace nebo vlastně spolu komunikují, což samo o sobě vlastně pro někoho je třeba překvapivé, že kvalita toho diskusního prostředí se pozná podle toho, že tam spolu diskutují lidé, kteří spolu vlastně nesouhlasí, jo, že to vlastně není ta komnata ozvěn nebo jaké jsou ty české překlady těch jako Chambers, že si tam vlastně ti lidi prostě nejedou to svoje, nestvrzují se v tom, že my to všichni vidíme krásně stejně.
před 11 minutami
To je to negativní, že jo. Na tomto je to, co nikdo nečekal, jo. Podle mě to byl kolaterál ní nečekaný efekt toto, ta polarizace názorová, ale která prostě se vyvíjí s tím algoritmem a běží to fakt jako bleskově touto rozloží tu populaci do různých pólů, po mnoha vlastně názor ověch osah
před 11 minutami
Alenko, máte nějaké příklady z těch průzkumů, výzkumů, co jste dělali, co vám z toho všechno vlastně třeba i nečekaného vyplynulo? Záleží, na co se zaměříte, když zkoumáte, jak my tomu říkáme, mainstreamové diskuse pod články zpravodajskými nebo klasické prostě facebookové profily médií nebo nějaké jako velké skupiny, tak tam nic moc překvapivého není. Tam je to opravdu jakoby fragmentace, až teda ta polarizace, dva tábory, hodně negativity. Vlastně ta čísla, která jsou, tak jako říkají, že i když máte ne anonymní prostředí, když tam lidi vlastně vystupují pod svojí identitou, tak tam je velmi vysoké procento vlastně něčeho, co nazýváme jakoby neslušnými formami komunikace. Ale my se právě snažíme dívat do jiných prostředí. A vždycky, když to řeknu, tak se všichni hrozně baví, včetně mých kolegů a kolegyň. Ale my s jednou kolegyní, s Janou Rosenfeldovou vlastně dlouhodobě zkoumáme mimino, což je. Ano, zasmějete se. Já jsem to čekal. To je vlastně, ono se tomu jako seřadí toto prostředí do tzv. třetích prostředí. Moc lidí vlastně na světě to nezkoumá. Nějací Britové, Australan, vlastně taková skupinka kolegů ze zahraničí, většinou zkoumají ten Mamsnet britský, což je vlastně totéž rodičovské fórum. A my vlastně se snažíme zkoumat, jestli to tam je jiné, protože ten předpoklad je, že ti lidi tam chodí vlastně jako do té komunity, jdou tam s důvěrou, že jim něco poradíte, že vyslechnete jejich trápení třeba s těmi dětmi nebo s nějakými rodičovskými otázkami. Ale do toho samozřejmě všichni jsou nositeli nějakých ideologických představ, politických názorů a vlastně mi to zkoumáme na tomto, do jaké míry ta identita toho člověka jako součástí komunity a fóra je tam v nějaké dynamice s tím, že třeba tam je člověk, který je prostě, teď řeknu, úplně banálně proruský a pro ukrajinský a vlastně to je to jako docela zajímavé sledovat.
před 10 minutami
Takže na mimino se nebojuje třeba, dejme tomu.
před 9 minutami
Bojuje taky nebo jako jinak, třeba méně viditelně, ale vlastně jako nějaké formy vylučování, diskreditace jsme tam viděli taky velmi silně, spíš takové jako stvrzování nějakých norem, vlastně vylučování lidí, kteří je do mě jakoby porušují. Ale vidíme tam, že tam jsme to nazvaly s kolegyní diskusní trpělivostí, že vlastně jako více se tam objevuje to, že když prostě někdo říká něco, co vás nějak irituje, tak si třeba vzpomenete a opravdu to tam ti lidi říkají. Mě mrzí, že tady teď toto píšeš, protože já tě znám, ty jsi mi tady kolikrát dobře poradila, takže vlastně proto já mluvím o tom, že ta prostředí jsou prostě různá a jsou zákoutí, kde potenciálně může ta debata vypadat líp. My jsme třeba začínali s tím miminem, takže jsme opravdu na migračních debatách, což taky lidi moc jako neví, že ti rodiče většinou teda asi 95 % je tam žen z toho, co jsme zjistili, tak že vlastně se baví o politických otázkách. Tam jsou vlákna, která trvají roky a ti lidi tam diskutují o té politice, o COVIDu, prostě válce na Ukrajině, tehdy o migrační krizi. A my jsme zkoumali, jestli tam jsou ty ženy na sebe zle, jestli tam je ta míra té toxicity, té neslušnosti vlastně přibližně podobná jako v jiných prostředích. A zjistili jsme, že ony jsou velmi toxické ven. Jako nadávaly na migranty a na politickou garnituru podle nich a tak, ale vlastně byly hrozně málo neslušné vůči sobě. To byla třeba jenom 2 % těch obsahů. A to jsme měřili opravdu jako mírné formy neslušnosti typu, že jedna druhé řekla, na to, jak jsi mladá, my tady nebudeš něco vykládat. A to už je vlastně neslušná forma komunikace. Funguje tam právě docela dobře nějaká i moderace a zároveň jako něco, čemu se říkají super participanti, že tam vlastně jako mají autoritu určití lidé jako v té skupině, kteří to taky můžou nějak. Ale my jsme se takto hluboko zatím jako nedostali. My jsme udělaly dva výzkumy s kolegyní na to téma. Jenom spíš jsem to dala jako příklad toho, že jsou prostředí, kde se děje něco třeba trochu jiného než to mi. Ale to je trošku pryč ze sociálních sítí. Ale třeba dětská hřiště. Oni jsou to celkem občas i dost bojová místa. Třeba nejste dost bio a vytáhnete tatranku a je zle.
před 7 minutami
To je ta politika každodennosti, jak my tomu říkáme. Vlastně tam právě vidíte, že jako na každodenních tématech se lidi dokážou velmi jako polarizovat a vlastně jít proti sobě. Ctnosti a neřesti o mravních hodnotách bez moralizování.
před 7 minutami
A já bych ještě skočila teda k politice. Proč takovou velkou část světa zaujal Donald Trump? Stalo se něco v tomto světě, že lidé jako Viktor Orbán, který teda už se balí. Dobře, ale Robert Fico, a myslím, že můžu pokračovat a skončíme i v ČR, proč to ty voliče baví.
před 7 minutami
Dostaly se tři věci. Za prvé se stalo to, že jsme periodě, kdy je objektivně ten svět je ve složitějším stavu, prokazatelnější. Jako reálně těch krizí je prostě víc. COVID není z internetu prostě ten přišel, globální oteplování atd.. To znamená, jsme s nejištěný a jsme prostě v době, kdy hledáme řešení, který nejsou, protože ty problémy jsou komplexní, jednoduchý řešení nejsou. My prostě hledáme přenášet zase tendence, přirozenost. Druhá věc, která se změnila, která zatím je ten digitální jako systém, který má svoje pravidla, má nějaký dopad, to znamená amblifikuje zesiluje vlastně to, ten, ten nepřehledný a nejistý svět, ve kterém jsme. Ne, že by v minulosti nebyl nejistý. Jasně, že byly morové epidemie, ta třicetiletá válka atd., prostě teď se to jako nakombinovalo a jsme v jedné z takových jako volatelnějších period a nějakou dobu ještě, ještě budeme. To je druhá věc. A třetí věc, která musí se do toho dodat, že jsou tady geopolitický aktéři, kterým to dělá dobře a který to cíleně využívají prostě.
před 6 minutami
Ten základní prostředek je pořád manipulace. To manipulace, ty techniky manipulace jsou obecně známý. Popsal to Aristoteles, demagogie ve starém Řecku. To je totéž furt. To není nic nového, to je, to je jako jasný. Kdo je pochopí a nějakým způsobem formalizuje, tak je může samozřejmě využívat. A ty internety, ideální nástroj, jak to šířit, jak tomu dát prostě dopad místo na desítky lidí, tak na miliony lidí. A toto jsou tři věci dohromady. To dělá to, že prostě lidi takto prostě házejí hlasy do uren prostě pro někoho, kdo nabízí zkratkovitý, jednoduchý řešení.
před 5 minutami
momentě, kdy zjistí, že ti to všechno funguje jenom dočasně, tak tu pozornost obrátí do sebe a v tu chvíli ale taky, jak všichni říkají, máme, všechno máme v sobě. Ptejme se sebe, tak toto si může stokrát říct, ale stejně nevíš potom, jak na to. Ale myslím si, že lidi obecně hledají ty řešení vně sebe místo toho, aby se podívali dovnitř do sebe a chvíli právě v tom klidu nějakým spočinuly sami se sebou a počkali si na nějakou tu odpověď nebo na nějaký ten následující krok, který bude jiný než dosavad, než oni jsou doposavad jakoby zvyklí. A myslím si, že jedna z cest by mohla být vlastně tady tudy jako aby lidi se pokoušeli odkládat, dejme tomu ty mobily a to ovlivňování se z toho vnějšku a to scrollování. Opravdu začali být sami se sebou a počkali si, co jim ten jejich vnitřní hlas jim ten jejich systém jako říká, který je jejich další krok a zkusit začít dělat ty krůčky po krůčku. Lenko, chcete k tomu dodat? Já jsem si tady vlastně mentálně jela úplně jinou linku, protože ta otázka na Trumpa, my máme a není to jenom jako v našem oboru, ale obecně vlastně v marketingu politickém. Jako jeden z příkladů takové obří manipulace je kauza Cambridge Analytica, si budete znát. A vlastně to jeho první vítězství bylo výsledkem tady té kauzy stejně jako Brexit třeba. To znamená jako velké inženýrství, zneužití velmi jakoby intimních, psychologických, detailních dat o lidech a vlastně pak cílení na nerozhodnuté voliče právě skrze tuto propracovanou psychologii. Tak ono s tím potom souvisí i ty regulační debaty, že toto samozřejmě není možné, aby se, aby sedělo, aby nějakým aktérům vlastně jakoby procházelo.
před 3 minutami
Doplníme, aby to celý fungovalo, ty manipulace, tak já musím mít poměrně přesnou představu o tom druhém člověku. A proto to šíření manipulací na dálku může fungovat v okamžiku, kdy já sbírám data o těch lidech k st ratifikuje. Vezmu různý komunikační strategie, ta mapa na sparťany, tam snad i minority a to na každého zvolit jinou. Já musím prostě mít povědomí o tom, jaký jsou ty jejich potřeby a pak na ně můžu působit a pak je můžu manipulovat. A to bohužel prostě ty sociální sítě, které sbírají data, o kterých my vůbec netušíme, co nás všechno nebo o vás tedy sbírají, tak to je prostě fakt to prostředí jako ideální proto.
před 3 minutami
Být sám se sebou, je to hodně těžký. Myslím si, že už to souvisí s otázkami typu smyslu života. Tak.
před 3 minutami
Erich Fromm, známý filozof a psychoanalytik, napsal krásnou knížku, která se jmenuje útěk ze Svobody, kde přesně popisuje, že to nejtěžší pro člověka a ta maxima, o kterou by se měli usilovat, je být sami se sebou. Jo. Jednoduchý pokus. Až budete doma, zkuste si to, zavřete oči, buďte v klidu prostě pět minut okamžitě prostě nás to tahá ven, pustit si něco, číst něco prostě atd., rozptylovat se, protože být sám za sebou je to nejtěžší, co prostě můžeme, můžeme, můžeme vůbec jako mít. A proto je důležitý se to učit a kultivovat to, zase to mít jako jednu z takových hodnot, který bohužel prostě nejdou po gradientu, který, po kterým musíme usilovat. jsi.
před 2 minutami
Zaznamenali jste u sebe během poslední hodiny náznak toho, že byste chtěli manipulovat? Já se přiznám, že to tam ve mně takový jenom jako, jenom se to tak jako ozvalo něco jenom takový Lenka.
před 2 minutami
Já jsem si nic tak jako nepojmenovala, tak teď by to asi byla manipulace, kdybych se snažila na to přijít. Nevím, nenapadá mě. A Jiří Horáček.
před minutou
Já určitě hodně.
před minutou
Ale snažil se. Snažil jsem se o to, aby. Aby mé úmysly byly čisté.
před minutou
Tak našimi dnešními hosty byli herečka Klára Melíšková. Děkuji ti, že jsi přišla.
před minutou
Vědecká pracovnice katedry mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Lenka Vochocová. Děkuji za pozvání.
před méně než minutou
A psychiatr, psychoterapeut, ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček.
před méně než minutou
Děkuji vám všem, kdo jste přišli do kavárny Dejvického divadla a poslouchali naši besedu v rámci cyklu ctnosti a neřesti. Děkuji i vám, co jste si nás naladili a záznam debaty najdete jako podcast na webu ČRo Plus. Loučí se s vámi Renata Kalenská. |
|
Autor: Anonymni ++++