Autor: MedaBeda ++++
Datum: 27. 08. 2026 17:14:05
Zalidňování země
Adam a Eva měli dvě děti jménem Kain a Abel. Když už Adam byl v letech, kdy nemohl dělat těžkou práci, zavolal k sobě oba hochy a řekl jim: „Už je na čase, boys, abyste se trochu usadili a začali pracovat. Já a moje paní jsme vás dosud vydržovali, ale teď už byste mohli začít vy podporovat mě a maminku.“
„Olrajt,“ řekl Abel, „já myslím, že budu pást ovce.“
„Však ty beztoho zapácháš jako ovce,“ řekl Kain.
„Boys!“ vzkřikl do toho Adam, „nezačínejte se zas hádat a prát!“
„Abel začal,“ hájil se Kain.
„Nepřej si, abych začal,“ rýpl ho Abel.
„Jen si dej pozor, aby ti přitom nepřiletěl kámen na kokos,“ řekl Kain.
Adam si začal odpínat pásek a mládenci se raději scvrkli a šli pracovat. Abel vyvedl ovce na stráň, lehl si a pásl je a spal, a Kain si zapřáhl mezka do pluhu a začal orat dole u potoka.
Kain už dlouho oral a hleděl si své práce, a Abel si zatím hověl v chládku a díval se, jak Kain pracuje. Najednou si Abel vzpomněl, že by si měl z Kaina trochu vystřelit a zvolal: „Haló, Kaine, jak ti jde ta nádeničina.“
„Já si hledím svého, a tak mi to jde dobře,“ odpověděl Kain, „a ty
uděláš dobře, když si taky budeš hledět svého.“
„Já se bojím jít na to horké slunce,“ pokračoval Abel. „Mohlo by
mi spálit mozek. Tobě se, to se rozumí, nemůže nic takového stát,
poněvadž ty žádný mozek nemáš.“
„Lepší uděláš, když odrazíš,“ řekl mu Kain. „Já si tě nevšímám,
tak mi dej taky pokoj. Ale ty si toho nedovedeš vážit. A nepřestaneš
se svými šprťouchlaty, až mě popadne vztek a já tě poženu z toho
kopce svinským krokem.“
Abel se mu vysmál, vyskočil a začal zpívat:
„Co uděláš, až tě přijde Satan nabrat na rohy?
Zaženu ho motykou a budu po něm házet brambory.
Hospodine, Hospodine!
Hallelujá, hallelujá!“
Tento posměšný popěvek byl i na Kaina moc silný tabák. Popadl kámen a bác! Trefil Abela rovnou za ucho, a Abel se nějak divně ušklíbl a svalil se, a vypadal při tom tak přirozeně a nevinně, jako kdyby držel v ruce lilii.
Well, to všechno se stalo v těch dobách, kdy Pán Bůh chodil po zemi pěšky jako docela obyčejný člověk. A tak přišel ke Kainovi a řekl mu: „Kaine, podívej se, co jsi udělal Abelovi.“
„Já Abela nehlídám,“ odpověděl Kain. „Já si hleděl svého byznysu a on si mne dobíral a dělal si ze mne opičky. A tak jsem se dopálil a flák jsem ho kamenem, a jestli jsem ho netrefil, je to olrajt, a jestli jsem ho trefil, taky olrajt. Ať je to tak nebo tak, já nehlídám Abela ani nikoho jiného, kdo je takový jako on.“
„All right,“ řekl Pán Bůh, „ale já jsem ti přišel říci, že šerif tě bude musit sebrat. A pak se dostaneš před našeho nového soudce a ten ti domluví, a pak budeš celý život nosit v robotárně na nohou řetězy s koulí.“
„Jaká pomoc, proč si ze mne dělal blázny?“ odpověděl Kain. „Já jsem oral a hleděl si svého a jeho jsem si nevšímal. A teď mne za to ještě přivedou do trúblu. Poněvadž jsem po něm hodil kamenem! Hodil bych po každém, kdo by si ze mne dělal blázny. Ať by to byl běloch nebo černoch.“
„Vždyť já ti nic neříkám,“ řekl Pán, „neříkám, že nemáš pravdu, ale
neříkám také, že máš pravdu. Rozumíš mi? Ale jednu věc ti říkám:
Být na tvém místě a vědět, jaký metr je náš nový soudce, popad bych
klobouk a koukal bych, kde nechal tesař ve světě díru. A nezastavil
bych se, dokud bych nebyl ze zdejšího okresu venku. A až bych byl z okresu venku, koukal bych se oženit a usadit se někde a zalidňovat
trochu zem a vychovávat sebe i rodinu, a na Abela bych hleděl zapo-
menout. Neboť člověka nic tak neuklidní a nedá mu zapomenout na
ostatní trúble, jako když se ožení a má hodně moc dětí a pořád co
dělat, aby mu nebyla dlouhá chvíle.“
A tak tedy Kain sundal z mezka postroj a odrajtoval na mezku
pryč i s tím postrojem. Jel čtyřicet dní a čtyřicet nocí, a pak se do-
věděl, že je v okresu, kterému se říká Nód.
„Well,“ řekl si Kain, „tady se usadím a vychovám si pár dětí.“ Slezl
z mezka, uvázal ho k pařezu, lehl si do chládku a čekal. A vtom šel
okolo Pán Bůh.
„Na co čekáš, Kaine?“ zeptal se ho.
„Čekám, až tady půjde nějaká ženská,“ řekl Kain, „abych se s ní
oženil, jak jsi mi to poradil, Hospodine.“
Pán Bůh se jen usmál, šel dále a nechal Kaina sedět na pařezu –
ať si Kain láme hlavu, proč se Hospodin usmál! Po dlouhé chvíli se
teprve Kainovi rozbřesklo v hlavě.
„Jsem to ale trumpetr!“ řekl si Kain. „Čekám tady na ženskou,
abych se s ní oženil, a zatím na světě není ani jedna ženská kromě
Evy, a ta už je vdaná! Takhle se nedostanu nikam.“
Vtom zaslechl, jak si někdo na stromě zpívá písničku:
„Dělala jsem, co jsem mohla,
nechci se už vrátit k vám,
jiného si tátu najdu,
vy si tu zůstaňte sám!“
Kain se podíval na strom a uviděl tam nějakou mladou holku,
možná však také, že to byla mladá gorila, a ta se houpala na větvi
nahoru a dolů, jako by to byla docela obyčejná ženská.
„How do you do, spanilá dívko,“ zvolal Kain. „Kudypak se dostanu
do města?“„Co chceš dělat ve městě, ty venkovánku neotesaný?“ zeptala
se ta holka, jež možná byla mladá gorila. „Cože, ty se mnou chceš
flirtovat? Mně se zdá, že mladé děvče za nynějších časů už nemůže
ani vylézt na strom, aby si na ně mužští nedovolovali.“
„Vždyť já si ještě nedovoluji,“ vece Kain.
„Kdybych viděla, že si některý drzý mužský chce na mě dovolo-
vat, zavolala bych policajta a ten by mu už ukázal, kudy se přijde na
nejbližší police station.“
„Podívej se, miláčku,“ řekl Kain. „Nemám kdy si s tebou hrát. Něco
se tě zeptám a radím ti radši hned, abys mi dala pořádnou odpověď.
Jinak bych si tě musil přehnout přes koleno a naplácat ti, jak se sluší
a patří.“
A tu se mladá gorila zatvářila, jako by se náramně bála. A pak se
ušklíbla, sklouzla po větvi ze stromu a sedla si vedle Kaina.
„Vsadila bych se, že máš v těch svých rukách velkou sílu a že bys
dovedl děvčeti natlouct,“ řekla. „Ty jsi asi moc zlý, když tě popadne
vztek.“
„Copak o to, sílu já mám,“ řekl Kain, „já mám svaly, ale zlý nejsem.“
„Ty máš takové zlé oči,“ řekla mladá gorila, „ty jsi asi na ženské
hrubý.“
„To zas ne, to bys mi křivdila,“ bránil se Kain. „Já bych nedovedl
ženské namlátit, pokud by mne nedopálila.“
„Well, tak já tě nebudu dopalovat, ty velký hochu,“ řekla ona. A tak
ještě chvíli seděli a povídali si, a pak odešli a dali se oddat a založili
si velkou rodinu tak, jak to Pán Bůh Kainovi řekl. A zalidňovali zem. |
|
Autor: Anonymni ++++